Historie obcí

Historie Bukové a Vidlákovy Lhotě sahá pravděpodobně již do druhé poloviny 13. století. První historická zmínka o Bukové Lhotě, dříve Bukovské Lhotě, se objevuje v roce 1342 a to jakožto součást Vladislavského újezdu. První zmínka o Vidlákově Lhotě je přibližně o půl století starší a datuje se rokem 1409 (in villa Lhota Wydlakonis).

Název „lhota“ pochází, jako i jinde v České republice, od slova lhůta, která byla dána zakládajícím šlechticem místním lidem a představovala dobu, do kdy musí postavit svá stavení a následně i začít platit daně. V případě Vidlákovy Lhoty není jednoznačně známo, odkud pochází označení „Vidlákova“. Jedna varianta mluví o názvu podle jelena“vidláka“, tj. jelena s velkým a rozsáhlým parožím. Druhá varianta, méně pravděpodobná, mluví o jménu zakládajícího šlechtice.

I když obě Lhoty se geograficky dotýkají a navzájem prolínají v téměř jednu společnou ves, historické prameny jsou v jejich citacích do počátku 17. století značně odlišné. Z tohoto důvodu je historie obou Lhot uváděna odděleně.

Buková Lhota

Z historických pramenů je známo, že Jan Lucemburský nechal Bukovskou Lhotu jakožto součást Vladislavského újezdu zastavit Oldřichovi z Kostelce, který už před tím získal v zástavu nedaleký královský hrad Kostelec. Do Újezdu tehdy také patřily vsi Krusvičany (nově Krusičany), Lačnice (nově Chlístov), Žabovřesky a dvě Lhoty: Zbožná (nově Zbožnice) a Úroční (nově Úročnice). Až jeho následovník Karel IV tento Vladislavský újezd vyplatil (1352) a následně, v roce 1368 věnoval kapitule při kapli Všech svatých na Pražském hradě.

Po dobytí hradu Kostelce byla Buková Lhota připojena k panství Konopišťskému, kde zůstala až do doby zrušení poddanství.

V roce 1479 Konopiště s městem Vladislavice a i s jeho okolními vesnicemi (včetně Bukové Lhoty) drželi synové Jaroslav a Zdeslav Šternberkovy. Později se tu uvádějí nezletilí synové Jana ze Šternberka Zdeněk mladší a Jiří, pod poručenstvím nejprve Jaroslava ze Šternberka († 1492), potom jejich matky Kateřiny z Eckartsau (Ekrcau). V roce 1495 byl majetek mezi oba dědice
rozdělen, v červnu téhož roku dělení dokončeno. Zdeňkův podíl obsahoval městečka Benešov s přesně určenou částí příslušenství konopišťského panství, dále hrad Ostroměř a pustý hrad Kostelec s jejich příslušenstvím (včetně Bukovské Lhoty). Podíl Jiříkův obsahoval zámek Konopiště s druhou částí jeho příslušenství a tvrz Kožlí s příslušenstvím.

V roce 1542 držel Konopišťské panství s poplužním dvorem a městem Benešovem (včetně Bukové Lhoty) Adam ze Šternberka,
nejvyšší komorník království Českého.

V roce 1560 se Konopišťského paství ujal Vilém ze Šternberka. V té době se uvádí v Bukovské Lhotě 6 usedlostí.

Relativně početné historické zmínky jsou z počátku 17. století, kdy probíhalo soudní jednání o svobodě Vladislavského újezdu. V září 1601 vydal Rudolf II. příkaz, aby královský prokurátor zahájil s Arklebem z Kunovic při o výplatu. Arkleb jednání
protahoval a koncem září 1601 se dokonce pokusil zastrašit poddané novým násilným činem. V nočním čase včele většího ozbrojeného zástupu svých poddaných z Benešova i z některých vsí přitáhl do Bukovské Lhoty, tam zajal několik obyvatel a odvedl je s sebou na zámek, kde je nutil k poddanství. Mezi zatčenými byl i jeden z mluvčích sedláků, Václav Krejčí ze Lhoty Bukovské. Ostatní předáci uprchli a vydali se opět do Prahy se stížností ke královskému prokurátorovi. Císař Rudolf II. hned také v osobním listě Arklebovi z Kunovic vyslovil svou nelibost nad tímto incidentem, ke kterému došlo ještě před ukončením pře. Obě strany byly znovu napomenuty ke klidu.

Od roku 1654 se Bukovská Lhota uvádí již jako Lhota Buková.

V době zpracování berní ruly patřila ves Buková Lhota do kraje Vltavského, panství Tejneckého a Benického, jež vlastnil p. p. Václav hrabě z Vacínova (datum visitace tohoto panství je z roku 1654).

V roce 1715 patřila Buková Lhota (6 sedláků, 1 chalupník) již k panství Konopišťskému. V tomto roce došlo rovněž ke změně farní příslušnosti Bukové Lhota i Vidlákovy Lhoty a to k faře v Poříčí nad Sázavou.

Od konce 19. stol. se stal majitelem Konopišťského panství následník trůnu Ferdinand d´Este, který je neodmyslitelně spjat se zámkem Konopiště.

Vidlákova Lhota

V roce 1411 byl vlastníkem Vidlákovy Lhoty Mikuláš z Egenberka, bohatý pražský měšťan a místopísař krále evropského mincmistra Kutné hory Petra ze Svojšína. Mikuláš Augustin rovněž vlastnil hrady Eggenberg a Okoř.

V roce 1654 získala Vidlákovu Lhotu Pražská kapitula. V r. 1718 koupil Vidlákovu Lhotu od kapituly Ferdinand Schönpflug z
Gamsenberku a postavil si zde patrový zámek, který je prosté barokní sídlo s mansardovou střechou a šestibokou věžičkou.

Vidlákova Lhota zůstala v majetku jejich rodu až do roku 1744, kdy došlo k připojení k panství Konopišťskému, s nímž pak sdílela stejné osudy. V té době byl majitelem Konopišťského panství František Václav hrabě z Vrtby, který byl synovcem Jana Josefa hraběte z Vrtby.

Od konce 19. stol. se stal majitelem Konopišťského panství následník trůnu Ferdinand d´Este, který je neodmyslitelně spjat se zámkem Konopiště.

Za druhé světové války se Vidlákova Lhota stala součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a její obyvatelé se museli 1. dubna 1943 vystěhovat.